NESMYSL NAMBR NEVÍM

Absolutně nic nestíhám!
Je to tou prací samozřejmě.
Nestíhám psát jak knížku, tak sem, nestíhám chodit na veterinu, jezdit za rodinou, chodit k doktorům, za babičkou, do banky, na poštu, sportovat, do divadla, do kina, do kaváren, na výstavy a vůbec. Nestíhám žít!
Mám před sebou pár let, kdy si můžu dělat v rámci možností všechno co mě jen napadne, ale já prostě nemám čas! A nejlepší je, když je víkend a je hezky a já musím bejt zavřená kdesi na okraji Brna, pod umělýma světlama 8 hodin. Jako třeba dneska.
Kéž bych tak mohla říct: „Ahoj, už se nevrátím!“.
Snad to přijde.
Brzo.

Musím se trochu pochlubit, ale zahrada je skoro dokončená. Je potřeba ji už jen upravit (vytrhat plevel, ostříhat, přesadit) a pak už jen udržovat. Musíme taky koupit novej zahradní nábytek, neboť minulej rok jsme propálili stůl. Ale jak!
Už tam bude moct jít i Nero. Těším se, až tam nalítne. Nebyl tam chudák dva měsíce a svou zahradu miluje děsně moc. Ani „blbej“ ptáček se nesmí prolítnout nad jeho zahradou. No pořiďte si hlídací plemeno…

Nerův dráp je už konečně zcela zahojenej a už jen čekáme až bude stejně velkej jak ostatní. Zatím jsme v půlce, ale i tak je to úspěch. Konečně můžeme na vejlety, do vody a do bahna. On bahno a kaluže rád. Snad se to zítra podaří a půjdeme všichni do lesa a když ne, tak aspoň na tu zahradu.

Vzhledem k tomu, že nám před nějakým časem nejela elektřina a já se nudila, vytvořila jsem díky tomu, že jsme natáhli prodlužku přes celej barák koláž.
Tak … A co tu máme?
No přece léééto!
Jo přesně tak.
Tak vypadá moje léto.
Je černý, jasně. Jako všechno u mě.
Nejraději na léto nosím šortky a buď šifonovou košili, kterou zastrčím do šortek, nebo volnější triko bez rukávů s nějakým potiskem. Když je pak moc vedro, šáhnu po šatech. Nejlíp taky šifonovejch nebo po těch hodně prodyšnejch a klidně i bílejch (!!!), ale musím si k tomu vzít hromadu černých věcí jako např. kabelku, sandále, náramek a prstýnek s lebkou.

Nebo prostě takto:

Minulej pátek jel papínek na služebku do Prostějova a jelikož jsem měla volno, jela jsem s ním. Prošla jsem si město a sedla si do kavárny. Na náměstí jich bylo celkem dost, ale všechny takový ty klasický městský. Nevím, jak to popsat, ale prostě takový ty, kterých je plno a nejsou vlastně vůbec ničím zajímavý. Ani tou kávou a to je pro mě to stěžejní. Jedna se mi teda celkem i líbila, ale tam měli za kafe Julius Meinl a to jako vážně ne, vážení.
Kavárnu, kterou jsem navštívila se jmenuje Art kavárna Avatarka a byla jsem teda dost zklamaná. Sice tam panovala velice přátelská atmosféra, ale to by bylo tak všechno. Objednala jsem si Espresso a donesli mi něco jako Lungo. Prostě černý kafe v hrnku na Cappuccino. To jsem fakt nepochopila. Navíc se mě paní zeptala, jestli s mlíkem nebo bez. A třešnička na dortu byla, když jsem otevřela nápoják a vykouklo tam na mě „Piccolo a Turek“. Tak to jsem měla chuť jít okamžitě pryč. No ale nešla jsem, přemluvil mě mrkvovej dortíček, kterej byl fáákt moc dobrej. Ale tak aspoň vím, kam příště už na kafe nejít no.

Jo já vím, mám tu trochu recenzní absenci a to hlavně kavárenskou. Ale, abych se teda mohla obhájit, tak i když jsem navštívila pár kaváren za tu dobu nepsací, ne všechny se automaticky dostanou na tento blog. Všechny kavárny, o kterých tu píšu si pečlivě vybírám a pokud daná kavárna nezapadá do mých kritérií, tak ji sem prostě nedám. Buď si to prostě nezaslouží (díky přístupu, nabídce atd) nebo není dostatečně zajímavá, abych do ní vůbec ten čas mohla vložit. Ono se to nezdá, ale vytvořit recenzi není až taková paráda, která je hotová za pár chvilek. Někdy mě to trvá i měsíc.