Jmenovala se Čiči.
Byla na kočku obzvlášť hodná, žádná taková ta klasická mrcha, která neudělá nic dobrýho. Vím to hlavně díky tomu, že mám i psa, kterej se jí snažil dost provokovat, ale ona (protože to bylo prostě dáma a dáma se přece nepere) se otočila a šla pryč. Jen jednou, když si hráli mu dala drápkem do čumáku, ale i tak to bylo na kočku dost něžný.
Čiči byla číča domácí, nikdy nebyla venku (když nepočítám otevřený okna, balkóny a cesty na veterinu), ráda spala a ohřívala se na topení nebo na okně, když svítilo do kuchyně. Taky ráda ležela ve vaně a čekala, až se půjdu koupat. Sedla si vždycky na vanu a koukala na vodu. Mockrát mi sklouzla do vany a koupala se se mnou. Měla ráda rajčata a drbání na hlavě.
Byla tichá, ale společenská.
Byla zvědavá, ale nikdy nevyvedla nic a vědomě špatnýho.
Všude ji vidím, hlavně, když jdu do kuchyně. Pořád totiž čekám, že když zašustím se sáčkem, že se přižene z pelechu, udělá to svoje „růůůů“ (=poloviční zamňoukání), sedne si na okno a bude čekat, dokud něco nespadne na zem. Nebo když dojdu domů… Měla pelech vedle vstupních dveří a vždycky, když někdo přišel, tak se vyhrabala a šla se přivítat.
Brečim 🙁 achjo, a jak si mi vlezla na rameno.. čiči… <3
Brečim 🙁 achjo, a jak si mi vlezla na rameno.. čiči… <3
Já brečím už 4 dny :/
Já brečím už 4 dny :/
Nádherná kočička a podle popisu i nádherná svým chováním, mrzí mě to :(.
Nádherná kočička a podle popisu i nádherná svým chováním, mrzí mě to :(.
Byla jedinečná no 🙂
Děkuji
Byla jedinečná no 🙂
Děkuji