ŽIVOT JE JEDEN VELKEJ KOMPROMIS – NESMYSL #287103

Můj život je každej den jinej. Vlastně, i když se mi zdá, že není, tak prostě je. Je plnej informací, novinek, převratů, plánů, pochopení, snahy, … kompromisů! A protože jsme dlouho už nesmyslovali, je čas to napravit.

Poslední dobou se naprosto nejvíc zabývám našim bydlením. Jak už víte, budeme se stěhovat. Vlastně budeme stavět, tak. A řeknu vám, je to mazec kolik se toho musí zařídit. Mám pocit, že přece nic víc už snad nikdo nebude chtít, ale nejsme asi ani v půlce, prý.
Každopádně jsem to nazvala „radostnou starostí“, protože to tak fakt je. Je to kompromis. Máš nervy, jestli klapne pozemek, pak máš nervy, jestli najdeš architekta, firmu co to postaví, kolik bude stát projekt, jestli dostaneš stavební povolení a kdy, jestli ti schválí hypotéku a pořád a pořád dokola. Pak ale, pak bude klid. A to všechno za toto. Kompromis.
Víc o budování novýho domova se dozvíte v novým seriálu, kterej bude hned následovat 🙂

Možná budu znít namyšleně, ale veřejně se musím pochválit. Jsem pyšná na to, že jsem zkousla a vydržela pracovní nasazení a mám úspěšně (už teda skoro měsíc) po zkušebce. Oddychla jsem si. Strašně. Mám totiž práci, kterou jsem vzala opravdu jen z nutnosti kvůli právě hypotéce. Takže žádnej dream job. Ale jsem vděčná. Sice to není moje parketa, nechci se v tomto rozvíjet, ale díky tomu je to podchycený a všechno bude.
A musím se pochválit ještě jednou. Absolutně nechápu, kde se to bere, ale jsem fakt překvapená, kolik lidí mi píše na práci – teď myslím svý freelancingování jo. Od té doby, co chodím do normální práce jsem freelancing hodně omezila. To jste si asi i všimli, páč nemám tolik času ani na blog, kterej trochu do této sekce taky řadím. Přestala jsem odpovídat na dotazy, přestala jsem se nabízet a pokud jsem něco takovýho udělala, tak jen u toho projektu, kterej byl seriózní a ze kterýho jsem měla pocit, že buď se mnou koresponduje, nebo že to časově zvládnu.
Já nevím, co se teda stalo, ale začali mě nejen kontaktovat různí lidi, co chtěli třeba jen poradit, nebo mi přímo posílaj nabídky, ale i firmy! Firmy mají zájem o někoho, jako jsem já. Nechápu. A o to víc jsem z toho nadšená. A o to víc se utvrzuju v tom, že toto je ta cesta (kolikrát jsem tuto větu tu už napsala, že). TA cesta, kterou jsem hledala tak dlouho a kterou se už skoro dva roky snažím pomalu jít.

z dílny Janet Design

Tím se plynule dostávám do další, asi největší novinky – krom toho bydlení – tohoto roku, kterou hodlám uskutečnit.
Hodně jsem mlžila, hlavně na Instastories a celkově jsem vás nechávala napnutý. Co na to říct, jsem ráda občas dramatická.
V životě jsem si prošla opravdu hodně různých pracovních pozic. Prvně jsem to brala za nevýhodu, za nestálost a trochu jsem se za to i styděla. Vypadala jsem totiž tak, že prostě u ničeho nevydržím a nic mě nebaví. To pravda nebyla a není a v hloubi duše jsem to věděla. Tím, že jsem si toho zkusila hodně z různých pozic a tím, že jsem se pak z půlky osamostatnila a vžila a ještě stále vžívám do role freelancera mám, řekla bych, celkem silnej základ. Základ k tomu mít něco svýho.
Jsem člověk organizovanej, pečlivej, plánující, analyzující a prostě se nespokojím jen tak s něčím. Vidím chyby při podnikání, při pracích a vím jak je odstranit. Jsem ráda šéfem nebo aspoň tím, kdo má nějaký slovo a dle toho to tak funguje. Mám silný názory a umím si je prosadit. To bývala značná nevýhoda při zaměstnáních. Bývala jsem na to moc silná, nepochopená a asi se mohl někdo cítit i ohroženej, což nebyl záměr.
Dobře, už nebudu mlžit.
I když trochu jo, sorry.
Tento rok si chci otevřít svůj eshop. Mám plán, mám vizi, mám data, mám platformu, mám grafika (sebe), mám markeťáka (sebe), mám pisálka (sebe), mám fotografa (sebe) a mám i prodavače (sebe). Věřím, že s tím nápadem, co mám a co rýsuju a co není ještě dokončen (proto vám neřeknu víc) to prostě půjde. Akorát se musí ještě hodně věcí dořešit a vyladit. A taky se potřebuju ještě chvíli vzdělávat a potřebuju místo, což vzhledem ke stěhování teď uskutečňovat nemůžu.
Ale bude to. Všechno bude a všechno se dozvíte.

z dílny Janet Design

Na co se ještě chystám je prodej svých fotek a grafiky do fotobank. Né totiž všechny věci, který vytvořím se někomu hodí a někdo chce a je mi líto nechat ten zbytek jen tak ležet v pc, takže to chci zpeněžit takto. Snad to půjde.
Jestli s tím má někdo zkušenosti, tak mi dejte vědět.

Ukončuju brainstorming.
Co posunutí času? Jak to máte?
Já měla první den naprosto otřesnej problém. Druhej den mírně lepší, ale i tak katastrofa. Teď je to sice už asi ok, ale jsem posunutá. Nechápu světlo o půl osmý, nestíhám jíst v těch hodin, co jsem byla zvyklá, většinou jím právě pozdě a není mi pak dobře.
Nechápu, o čem ti poslanci furt debatujou. Letní čas byl zaveden kvůli válce, je to výmysl a nekoresponduje s životním cyklem. Není přirozenej. Přijde mi naprosto uhozený, aby o takových věcech vlastně vůbec někdo rozhodoval. Když skončila válka, měl se ten čas prostě zrušit a měl zůstat jen původní, jen jeden. A teď se hlasuje, jestli se to vůbec zruší a když jo, tak kterej zůstane.
Bóóóže.

Přejdem do jiné, pozitivní a poslední kapitoly.
Mám dovolenou.
A jak jsem si myslela, že to bude fakt dovolená, tak mám tolik práce, že jsem zvědavá, jak to stihnu.
Kompromis.
Kromě toho, že plánuju barák a byznys, tak se jdu ostříhat – konečně – pak mám v plánu navštívit sekáče, páč potřebuju dovybavit skříň a nemám moc co nosit, taky chci navštívit babičku s dědou, naše, bráchu a malýho synovce, taky hodlám udělat sociální průzkum mýho budoucího bydliště, páč to tam sice znám, ale nikdy jsem tam nebyla přes všední den, a tak mě zajímá, co tam vlastně je a jak to tam funguje.
Hlavně ale jedu pryč. Jedu s manželem na Semmering a ještě mi to nějak nedochází. Máte to taky tak, že všechno vám dojde až právě v tu chvíli, kdy se to děje? Já nechápu, kde jsem se toto naučila, ale prostě to tak najednou začalo být. Je tomu asi tak 5 let zpátky, na pohřbu dědy jsem to zaregistrovala mám pocit poprvý. Byla jsem z toho děsně vyděšená. Teď už to neřeším. Nevím, jestli je to dobře a nebo ne, nezkoumám to, jsem prostě taková.

Jak vidíte, bez kompromisů by to prostě nešlo. Všechno lze, pokud pro to něco uděláme. Vždy je ale potřeba vědět, jestli nám to pomůže, či ublíží. A jestli nám to pomůže právě k dosažení toho, čeho chceme. Je tedy potřeba vidět a vědět výsledek. Pro ten to vlastně děláme, že jo.

Mějte fajn jaro, užijte si nadcházející volné dny a nezapomeňte se dneska dívat na poslední řadu Game of Thrones!
Čau zase příště 🙂


MOHLO BY SE TAKY LÍBIT

Napsat komentář