V POSLEDNÍ DOBĚ…

… nemám moc času psát a když už ten čas mám, tak se mi nechce. Trochu mě opustila ta „psací“ nálada, díky které všechno vzniká. Možná je to tím, že je jaro. Jaro je pro mě totiž taková pozitivní a natěšená událost a mě se nejlíp tvoří v opačným případě.
Každopádně do lesa jezdím každej víkend. Od tohoto roku jsme jen jednou nebyli, jednou jsme les vynechali a myslela jsem, že pomalu umírám. Naštěstí mě ale udržela při životě naše zahrada, kam už konečně můžu zase začít chodit, i když bahno se jen tak nevzdává…
Takže dneska v rychlosti jen pár fotek z mýho nejoblíbenějšího lesa. Mám k němu respekt a totální uznání, vyrůstala jsem v něm a miluju ho. Je to moje svatyně, moje svatý místo, šťastný místo. Je plný vzpomínek a té nejlepší vůně na světě!

 

 

 

 

Úplně jak ve světě skřítků <3

 

 

Tyhle posvátný zvířátka se s náma proháněla lesem, pro mě pocta, že jsem se mohla vidět.
Příště už snad zveřejním zase něco víc kecajícího, mám toho v plánu dost, jen se k tomu dostat… .)

UložitUložit

MOHLO BY SE TI TAKY LÍBIT

Žádné komentáře

  1. Oni se vám ta zvířátka takhle ukázala? Páááni? My jednou, když se stmívalo, jeli s tátou z Karlových Varů a najednou na silnici srnka, čekala chvilku, pak přiběhlo srnče, chvilku stály, a šly dál. Tyhle okamžiky vždycky tak nějak zahřejou u srdce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *