UMĚNÍ JEDNODUCHÝHO ŽIVOTA

Vnímám, že je nám do hlavy neustále vtloukáno, že žijeme v uspěchaným světě. Ve světě, kdy nemáme čas se najíst v klidu, kdy neustále kontrolujeme sociální sítě, snažíme se třeba i být populární, kdy nemáme čas na své zájmy a přátelé, kdy neustále někam spěcháme.
Blbost!
Je a bude to takový, jaký si to uděláš.

Nemám ráda, když mi někdo podává kompletní náhled na svět a na situace v něm. A tohle je ten příklad. Cpou to do nás všechna média a pak to přebírají prodejci k tomu, aby nás donutili si koupit nějakej jejich produkt k tomu, abyste to tak teda neměli. Jo, i pohled na svět je marketingovej tah.
Je fakt, že život ve městě k tomuto má o dost blíž, než život na vesnici/v horách/ v lesích. To jsem právě zjistila díky cestování. Ano, mé nemilé cestování mi dopomohlo k tomu uvědomnění. K uvědomnění, že jen ty sám jsi strůjcem svýho pohledu na svět.

Tenhleten pohled na svět je dalším schodem, další cestou k tomu životu, kterej se snažím budovat. Pro úplnost klikni sem a přečti si článek o mé misi za jednoduchým životem.
A protože já tuto misi mám možná i z půlky hotovou, rozhodla jsem se vám tu napsat něco jako návod, jak toho dosáhnout. Jak žít jednoduchej život a najít v něm umění.
A pro lepší představu použiju příklad, sebe 🙂

KROK PRVNÍ: OBJEV SE
Klíč k tomu, jak dosáhnout naprosto všeho, čeho chceš je pochopení a akceptování vlastní podstaty. Zní to celkem jednoduše a určitě si někdo z vás řekl „však já se znám, já se akceptuju“, ale věř tomu, že pokud sám sebe neprozkoumáš a následně neakceptuješ, tak se neznáš. A za tím je dlouhá cesta.
Moje dětství i přes veškerý rány, chyby a bolesti bylo krásný. Moc ráda na to vzpomínám a moc ráda bych tím dítětem zase byla. Jsem vděčná za všechno, čeho jsem se naučila, kdo mě co naučil, kde jsem byla a s kým jsem byla, co všechno jsem prožila a co všechno jsem zažila. Jsem vděčná za to, jak jsem byla vychovávaná a myslím si, že jsem byla vychovávaná naprosto správně a správným, zdravým a určitě i tvrdým směrem.
Proč tu píšu o svým dětství? Tvoje cesta začíná právě tam. Vlastně ne, začíná ještě předtím, ale tvoje mysl si pamatuje právě toto.
V dospívání, kdy se začíná všechno měnit a ty zjišťuješ a prozkoumáváš právě sám/sama sebe jsem vstoupila do … no budeme tomu říkat temné období. Od té doby jsem začala žít v naprosté lži, kterou jsem si vytvořila, nakazila tím ostatní a oni pak tím kazili mě. Motala jsem se v kruhu vlastního pohledu na svět a svou existenci a bylo mi dobře. Cítila jsem se bezpečně, uspokojeně a hlavně jsem měla pocit, že nemusím nic řešit. Že mám na všechno odpověď.
Toto období skončilo za cca 10 let. V době, kdy mi bylo 22 let jsem se začala víc o vše zajímat a to protože jsem byla nespokojená. Věděla jsem, že mám na víc, že můžu chtít od života víc. Možná díky krizi, kterou jsem začala pociťovat. Díky kamarádům veganům se mi ale otevřely oči ohledně života jako takovýho. Začala jsem s vegetariánstvím, začala jsem se zajímat o bio a eko věci, rozvíjela jsem svůj zájem do všech takových koutů a hlavně, HLAVNĚ jsem se začala otevírat. Já sama sobě!
Začaly jsme taky celkem pravidelně chodit s holkama do čajovny, kde jsme vydržely několik hodin si povídat o všem, co nás zajímalo. A bylo to. Našla jsem se právě tím, že jsem se otevřela, řekla nahlas svý pravý pocity a názory a najednou všechno dávalo smysl. Hlasy v hlavě utichly a nastal klid. Na chvíli jsem myslela, že jsem objevila svou druhou stranu. Tu „lepší“. Jasně, ono to tomu všemu nasvědčovalo, ale není tomu tak. Nemáš dvě strany. Nic není dobrý a špatný. Všechno je o jednotě, o celku. A tím, že jsem se otevřela a začala se vnímat taková, jaká jsem, tak tím jsem se objevila.

KROK DRUHÝ: MINIMALIZUJ
Když v hlavě nastane mír a všechno dává smysl, pak zjistíš, že nemůžeš žít v nepořádku, v chaosu a hlavně máš pocit, že nemáš kolem sebe místo. Že najednou potřebuješ prostor na všechny ty myšlenky a nápady a kreativitu.
Já jsem od přírody organizovanej člověk a určitej pořádek a řád je u mě normální. V tom mám výhodu, páč většina z vás, pokud chtějí být blíž minimalistickýmu životu se toto bude muset naučit. Bez toho to nejde.
O minimalismu jako takovým jsem taky už psala, mrkni se tu. Zkrátka a dobře jde jen o to mít = vlastnit jen to, co potřebuješ. Ve všech směrech, ať už je to oblečení, kosmetika, knížky, doplňky do bytu, jídlo, prostě všechno. Není to ale o tom, že si uděláš pořáde ve skříni, vyhážeš půlku věcí, ale pak zjistíš, že nemáš v čem jít do práce. Ne, minimalismus je umění. Stav mysli a životní styl. Opravdu to není pro každýho a určitě není ok se do něčeho nutit. Každej jsme nějakej a každej potřebujem něco jinýho, takže pokud cítíš, že toto není tvá cesta, ok, kéž tu svou najdeš.
Každopádně pro ty, kterým to příjde ok a nevidí v tom problém, právě naopak, tak začneme.
Ideální je začít se skříní. To bývá i nejjednodušší. Minimalistický šatník se skládá ze základních barev a střihů, který jdou k sobě neustále kombinovat. Tudíž jedno triko využiješ ke všem spodkům a tak dále. Super je tvořit si komínky: na jednu hromádku trika s krátkým rukávem, na další s dlouhým rukávem, na věšák halenky a šaty, kalhoty složit pod to, mikiny a svetry vedle. To, co nerada nosíš, nebo ti to nesedí, nebo sis to koupila jen tak, vyhoď (=dej na charitu, prodej na Vinted, dej to kamarádkám, …).
Důležitý je si klást otázky, jestli to nosím a budu nosit, jestli se mi to líbí, jestli se mi to hodí a tak. Je zcela zbytečný držet ve skříni něco, co se prostě může jednou hodit, nebo koupit si to jen proto, že to bylo ve slevě. No a tak je to ve všem ostatním.

KROK TŘETÍ: UVĚDOMNĚNÍ
Máš čisto a pořádek. Jak v hlavě, tak doma. Domov, o ten je zcela zásadní umět pečovat a cítit se tam tak dobře. Páč pokud to tak nemáš, nikdy „slow lifu“ nedosáhneš. Musíš bejt spoko s tím, co je teď a né s tím, co bude. Hlavní je nepřemýšlet nad tím, co bylo a co bude, ale žít tady a teď. Tento okamžik, tato chvíle, to je jediný co máš a musíš to umět využít.
Díky „očistě“ se ti dostane dalšího klidu. A tu může nastat další problém: mnoho lidí neví, co dělat s časem, kterej najednou z toho všeho vznikne. Znám lidi, co utíkají takto do společnosti a snaží se to „prázdno“ naplnit lidma, koníčkama, aktivitama. Prostě nějak se zabavit. Klidně to zkus, ale stejně se vrátíš. Vrátíš se domů. Doma je totiž klid a kde je klid, tam je všechno. Z toho klidu najednou začnou konečně chodit myšlenky, nápady a ty díky tomu začneš ještě víc a víc prozkoumávat to svý dno. To, proč jsi vlastně tady. Zjistíš, kdo jsi ve své pravé podstatě. Začnou tě věci zajímat a to i takový, který by tě normálně asi nenapadly. Prozkoumáváš se. Poznáváš se. Zkoušíš.

NIC JE NEJVÍC!

Protože víš, kdo jsi, jdeš si za tím a děláš pro to všechno, všechno ostatní prostě přijde. Jsi totiž pozitivní. Všechno ti dává smysl a už se nemusíš zabývat těma nesmyslama, ty nesmysly tu už totiž nejsou. Nevidíš je, nevnímáš je a pokud je pocítíš, nechápeš to. Žiješ šťastnej a naplněnej život, protože víš, kdo jsi, co umíš, co tě baví a co ti jde. Víc prostě k životu a od života nepotřebuješ. Jsi kompletní.

Nevím, co bude potom. Ani to nechci vědět. Tohle je můj „návod“, moje cesta a není určitě univerzální. Každej si ji musí najít a postupně vyšlapat, ale jedno je jasná věc: vše je v hlavě, a pokud nepřekopeš myšlení k pozitivnu a nepřestaneš žít v rutině, budeš se furt motat dokolečka.

všechny fotky jsou moje

Napadlo vás někdy, proč vznikla meditace? Z čeho vznikla jóga? Proč se jezdí na dovolený? A proč je tu psycholog? 
Odpověď zní: KLID.
Meditace je mimo jiné o tom, že necháš myšlenky ustálit a soustředíš se na nic. To stejný v józe, že? Když teď opomenu cvičení. Na dovolenou jezdíme hlavně proto, abychom si odpočali. Vymanili se z tý rutiny a nic chvíli neřešili. 
Klíč ke všemu je tedy klid.
Přeju vám všem, abyste svůj klid našli a hýčkali si ho, opatrovali ho a nechali to neustále růst.
Namasté <3

MOHLO BY SE TAKY LÍBIT

Napsat komentář