SAMÁ BAJKOVAČKA, NOVÁ TETOVAČKA A PROSTĚ NESMYSL

Každej víkend jsme někde na kolech. Ve většině případů jezdíme po single trailu v Jedovnicích, teď jsme byli i na Slovensku v bike parku Kálnica, kde se jezdí i šampionát a chystáme se na otevření novýho trail centra kousek od nás. Hádám, že to bude náš druhej domov.
Abych to trochu přiblížila, tak nejezdíme po silnici, ani po lese jen tak na kilometry a nebo na kondičku. Jezdíme nejčastěji single traily, což jsou úzký, přírodní cesty, který se jezdí na rychlost, techniku a hlavně zábavu. Jsou tam samý kopečky na skákání, klopenky a třeba i kořeny, kameny a různě upravený cesty.

Díky tomu trochu zanedbávám výlety do lesa, i když toto taky výlet do lesa je, ale prostě myslím pěší tůry se psem a tak. Zas to kompenzuju chozením na zahradu, kde je furt ještě co dělat, páč jsme museli sundat japonskou vrbu. Taková japonská vrba, to je strašná potvora, je z ní neuvěřitelnej, ale fakt neuvěřitelnej bordel, kterej máme přes celou zahradu, takže tam zatím ještě nemůžu chodit za účelem odpočinku a čerpání energie, i když to se mi i přes ten bordel celkem daří, ale těším se, až to bude celý poklizený, naběhnu do Hornbachu, koupím nějaký zahradní cajky a budu si to už konečně užívat.

Co se týče ještě toho ježdění někam a tak, tak už konečně máme (ok skoro!) naplánovanou dovolenou. Chcem jet ještě na kola do Dolní Moravy, ideálně ještě v květnu, pak teda mám v plánu víkendovou chatu s holkama (klasicky první víkend v červenci), Šumavu s našima v červenci a v září buď Skotsko, nebo Norsko. A tohle je ten kámen úrazu, na kterým se nedokážem rozhodnout, resp. spíš nevíme, co dřív. Do Norska chci jet úplně nejvíc, ale není jednoduchý tam koupit letenky za fajn ceny, navíc se tam musí furt něco plánovat a to mě nebaví, nebo jako baví, ale musela bych to udělat sama a to mě na tom nebaví. Do Skotska bychom jeli se švagrovou, která tam studuje a které to už druhej rok slibujeme. Obě země chceme vidět. Tak sakra kterou upřednostnit?

Můj pracovní projekt Janet Design jsem teď trochu zanedbávala. Může za to furt nějaký to trajdání všude možně, někdy je taky víc práce v práci, někdy zase musím dělat to a někdy ono. Znáte to. Každopádně to furt udržuju na survival hranici a zase s tím trochu pohejbu, jakmile to půjde, slibuju.

Kauza posilovna: prokrastinuju. Vím o tom, chci chodit, ale nemůžu a neumím se donutit! Plánuju chodit zas pravidlně od června cca na jogu, s tím problém nemám, ale ta posilka… to je jiná kauza. Achjo.

Byla jsem na tetování. V pořadí už 11. malůvka. Je to celkem drsný, když to takto napíšu, ale když se na sebe podívám, tak mi  vůbec nepřijde, že toho mám tolik. Kdybych neměla levou ruku pomalovanou, tak vlastně nemám na sobě skoro nic. Nic extra viditelnýho a výraznýho. Ale tak to má být, tak to já cítím. Nehraju na kvantitu, hraju na význam.
Musím říct, že tohle bylo zase něco úplně něco jinýho. Pocitově. Nebudu se tu ale dlouho rozepisovat, páč chystám další článek na toto téma, takže jen ve zkratce: šla jsem na spodní část levý ruky. Jak už jste si mohli všimnout, tak vršek mi tvoří havran, portrét a kytky. Po všem tom dvouročním vymýšlení, co dát dolů, aby to mělo ten význam, kterej to mít má a ještě ke všemu, aby to bylo propojený a vypadalo to propojeně jsem na to kápla. Podařilo se mi to tak díky tatérovi, kterýmu jsem se doslova odevzdala a nechala ho po mě čmárat. S výsledkem jsem … ne, nemůžu napsat spokojená, nadšená a tak. Asi neznám slovo, který to dokáže vystihnout. Prostě, jsem kompletní.

jsem vám vyfotila ruku celou, páč jsme s tatérem i doupravili vršek, takže toto je kompletka, teda aspoň z jedné strany

Tak jo, to by asi bylo takto vše. Ještě malý info: neboť furt někde trajdám, tak nestíhám psát tak často, jak bych chtěla. Nebojte se ale, články v rukávu mám, fotky taky, nápady taktéž, takže vás prosím jen o trpělivost s nějakou pravidelností. Pokud chcete vědět víc co dělám a tak, tak nejlepší je na to Instagram, celkem často dávám něco na Instastories 🙂

MOHLO BY SE TI TAKY LÍBIT

Napsat komentář