ROK 2019: PLÁNY, SNY, CÍLE, …

Myslím, že tento rok bude něčím výjimečnej. Něčím jinej a to hodně v dobrým slova smyslu. Myslím, že tento rok se stane něco radikálního co dostavadní život převede na jinou kolej.
Nevím to jistě, ale už minulej rok jsem to tak cítila. A možná je to intuice, možná jen pocit, ale i tak. Jak je totiž někde číslo 9, mám oči na stopkách a všechno prověřuju. Co kdyby náhodou, že?
Plánů mám jako vždy hodně, ale pokud nějakej nevýjde, nedělám si s tím hlavu. Vezmu to tak, že to tak má být. Zase ale si nemyslete, že když něco chci, nic pro to nedělám. No tak to zase né. Nikdy mi nic nepadlo do klína zadarmo. Co teda tento rok chystám? Mám nějaký plány? Cíle?
Jasně, že jo! A tady jsou:

ODSTĚHOVAT SE
Toto je plán, kterej mám už tak 6 let. Nikdy jsme tomu ale nebyli blíž, než jsme teď. Vlastně, jsme tak blízko, že žádnou jinou možnost už ani nemáme. Dům, ve kterým žijeme celou dobu, co jsme spolu se (konečně) prodal, takže se to dá považovat za hotovou věc. Jenže dokud já něco nepodepíšu, radši se tím moc nezaobírám, nesnažím se na to těšit, páč se mi hodněkrát stalo, že jsem spadla na dno a chvíli se tam válela.
Jak jsem ale řekla, jsme blízko. Do konce prázdnin musíme vypadnout a zatím nemáme kam. Celkem funny story toto, jeden by se z toho zbláznil, byl ve stresu, ale já ne. Ono to nějak dopadnout musí. Plán je a jedeme podle něj, tak snad se to podaří, ačkoli to pro nás znamená bydlet na chvilu někde jinde. To ale nevadí. Po tak dlouhé době se konečně přesuneme ze zapadlé čtvrti plné smogu do předměstí, kde budeme mít výhled na les, kterej bude kousíček! Je to pro mě sen. Splněnej sen.

A CO S PRACÍ?
Jak už víte, musela jsem si díky stěhování najít práci, což se mi podařilo. Pracuju pro jeden státní podnik, kterej má pobočky všude možně, což mi dává šanci se na nějakou bližší přesunout, což budu muset udělat a rozhodně, pokud to půjde, se budu ucházet i o vyšší post. To ale až bude všechno vyřešený a bude na to vhodná chvíle. Do té doby budu tam, kde jsem.
Co se týče mé druhé práce, mýho freelancingu, ten nehodlám utnout. Nikdy. Právě naopak. Mám tolik nápadů, že se v tom brutálně ztrácím a nevím kam dřív. Ale ono se to usadí a pak to příjde. Takže tady budou taky změny. Začínám už teď s těma menšíma a myslím, že až budem přestěhovaní, tak pak se budu zaobírat těma zásadnějšíma, ale uvidíme co a kdy a jak. A nebojte, dám zase vědět 😉

NĚCO DALŠÍHO?
No jéje! Chci víc řídit (což asi budu i muset) a nebát se toho. Řízení auta mám i ráda, ale vždycky jsem z toho strašně nervózní. Znáte to? Přitom nemám s autama problém, auta mě i zajímají, líbí se mi a samotný řízení mám pod palcem, prostě to zvládám, ale bojím se. Takže se chci naučit toto odbourat.
Přemýšlím taky o přechodu k nové bance, přefinancování svýho důchodovýho spoření (spořím si na důchod od 18 let!) a taky přemýšlím na založení novýho spoření. Prostě jen tak. Možná jsem k tomu víc dospěla díky práci, možná je to teď takový téma.
Taky se chystám, nebo už jsem teda v procesu, ale zatím mírným, na překopání šatníku. Mám výhodu, že očisty si dělám fakt pravidelně, takže tam nemám zbytečný věci, ale díky analýze, kterou jsem absolvovala před půl rokem a stále se k ní vracím vím, co mi sluší. Je to strašná úleva, páč tě zajímá jen tvůj směr a nemáš pak pochybnosti a nakoupování je strašně jednoduchý. Jak jsem teda řekla, už jsem v procesu. Začala jsem do svý skříně dávat ty barvy, který jsou prostě moje a začala jsem u svetrů. Světe div se, cítím se v tom strašně fajn a fakt mi to sedí! V barvách hodlám pokračovat. Na řadě jsou totiž trička. Prvně s dlouhým rukávem, pak s krátkým a nakonec, až bude teplo, tak i tílka. Co se stylu týče, už si na sobě delší dobu všímám, že pomalu opouštím ten svůj „rock/rebel“ styl a přesouvám se plynule k něčemu jednoduššímu. Kožená bunda a chelsea boots budou mít u mě místo pořád, ale s tím stylem, kterej mi má slušet se to dá kombinovat a vypadá to lišácky, takže jsem spokojená. Taky právě víc zařazuju styl „legíny/punčochy a šaty/dlouhý triko“ a moc se mi to líbí. Na léto třeba plánuju víc doplnit tílka na špagetový ramínka v elegantnějším podání. No bude trochu to proces, ale baví mě 🙂

až na domeček jsou všechny fotky moje

A CO TŘEBA RODINA?
Jo, téma u všech okolo hodně oblíbený. Jako jo, nedivím se, je mi 26, jsem vdaná, bude domeček, trochu to zavání. Úpřimně, už na to občas myslím. Už si to dokážu představit, že to tak bude, ale aktuální to rozhodně není. Chci si užít vybírání domova, jeho zařizování, zútulňování, taky si chci (ikdyž to zní asi zvláštně) užít i práci. Jsem hodně akční a musím pořád něco dělat, takže nemít práci, nebo nebo nemít nic na práci, to nejsem já. Až se toho všeho nabažím, nebo pocítím, že chci změnu, nemám problém ji zrealizovat.

Přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněla. Dívám se a kontroluju Doller, ale asi ne. Mělo by to být všechno. Možná se to zdá být hodně, možná málo, já myslím, že to stačí. A pokud něco dalšího příjde, přijmu to.

MOHLO BY SE TAKY LÍBIT

Napsat komentář