NESMYSLY

REKAPITULACE DEVATENÁCTKY

Rok 2019 začal přísně. Odbylo období nejistot a věčnýho bádání, doufání a vymýšlení a bylo třeba se vrhnout do zcela a úpřimně a radikálně svědomitýho, řádnýho života. A asi se mi to nelíbilo.
Rok 2019 přinesl spoustu pozitivního, ale hlavně radikálního. A můžeš bejt připravenej jak chceš, ono to nepomůže. Dokud v tom prostě nejsi, tak fakt nevíš.

V Lednu jsem začala konečně, po všech možných školení, pracovat pro státní podnik. Bylo to totiž potřeba a byla jsem tak trochu postavena před hotovou věc. Začal se totiž oficiálně řešit náš budoucí dům. Proběhla první schůzka s hypotečním poradcem. Taky jsem byla poprvý na kosmetice (přírodní jo!) a byla poprvý v plavání s malým synovcem.

Únor byl ve znamení výletů do lesů a chození po blešácích. Byla jsem taky na veletrhu bytovýho designu. A taky jsem zažila pocit absolutního štěstí. Už podruhý. Jo a přišel první návrh budoucího domečku.

Březen byl akční. Začal oslavou 11ti letého výročí s mým mužem. V práci mi dali nůž na krk a abych to přežila, tak jsem musela jít na jinou pobočku. Navštívila jsem Prahu a festival Evolution, začala jsem se učit na basovou kytaru a byla jsem poprvý lozit po horolezecký stěně. Jo a odstartovali jsme bajkovou sezonu. Jupíí

V dubnu jsme měli první sezení s architektem, uspořádala jsem výlet s holkama do lesa, provedla jsem průzkum svýho budoucího bydliště a hlavně jsme byli s manželem na Semmeringu, o tom je článek tady.

Květen začal pracovně. Dostala jsem nabídku na focení oblečení, kterou jsem ale brát neměla. Vyklubal se z toho trošku podvod a dostat zaplaceno trvalo dva měsíce. Nejhorší ale v Květnu bylo to, že jsem měla nehodu, která mě vyřadila na víc jak dva týdny z provozu. Naštěstí ale všechno dopadlo dobře a červen tak mohl v klidu navázat.

Jo, červen byl pohodovej. Chodila jsem s kámoškama po parcích, blešákách, kavárnách, jezdila jsem už zase na kole, pomohla jsem manželovi vybavit kancl, užila jsem si prodlouženej víkend jen pro sebe a byla jsem s rodinkou na výletě a festivalu veteránů. Taky jsem se začala zabývat technikou mindfulness a začali jsme řešit alternativní firmu, která by nám pomohla s jedním problémem na pozemku. Jo, začaly radikální problémy s pozemkem. Achjo.

V červenci jsem byla s rodinou na dovolené, oslavila jsem své 27. narozeniny v luxusní restauraci, jela jsem na svý nej místo a strávila tam pár hodin, řešila jsem opravu svýho Maca, byla jsem na koncertě Richieho Kotzena, koupili jsme novej foťák a babička musela bohužel do nemocnice. Ovšem po týdnu šla domů, takže do zase dopadlo dobře.

Srpen byl náročnej. Oslavila jsem narozky s kámoškama, pak hned následovala další oslava, navštívila jsem novou kavárnu, byla jsem na přednášce o podnikání, jela jsem do Zlína a hlavně jsem byla poprvé na vodě, což bylo tak super, že se mi hned druhej den začalo po tom stýskat, takže příští rok jedem zas!

Protože jsem v březnu musela nedobrovolně opustit svou pobočku a šla jsem na takovou, která mi dávala solidně za krk, hodlala jsem ji opustit a jít jinam. Což se stalo a od Září jsem pracovala tedy jinde. Myslela jsem si, jak to bude fajn, ale opak byl pravdou a já se hned začala mlátit do hlavy, takže jsem opět řešila přesun jinam. Taky jsme byli na svatbě kamarádů, oslavili jsme druhé výročí naší svatby, jeli jsme se podívat na jinej pozemek, protože jsme začali ztrácet víru v to místo, kde by náš dům měl stát, manžel byl na operaci (taky to dopadlo dobře) a přišla ta informace, že dům, ve kterým žijeme se konečně prodal a my se budem muset odstěhovat.

V Říjnu jsem z práce dostala takovou depku, že jsem plánovala skončit, takže jsem posílala cévéčka všude možně a byla jsem i přijatá na nový místo, ale já ho odmítla. Musela jsem.
Jinak jsem si koupila novej iPhone, oslavili jsme tchánovi narozky (opět v luxusní restauraci), prodávala jsem na blešáku, byli jsme na prohlídce dalšího domečku, náš pes musel na menší operaci, což bylo děsný, ale opět dopadlo vše dobře a jeli jsme na poslední dovolenou, na Rychleby, kde jsem si to užila jak nikdy. Jo a byla jsem s kámoškou v kině na Jokerovi, kterýho teda 100% doporučuju!

Listopad byl plnej změn. Synovec oslavil druhý narozeniny, začala jsem psát pro jeden severskej eshop, předělala jsem tady blog a svý druhý stránky jsem zrušila, byli jsme na další prohlídce dalšího domečku, kterej nás přinutil zamyslet se nad bydlením a celkově životem a hlavně jsem byla povýšena na místo vedoucího (velím teď 56 lidem a vůbec nevím, jak to dělám :D), takže se nejen vyřešil můj přesun na daleko lepší místo, ale začala jsem dělat něco, k čemu mám přirozený vlohy.

Prosinec tedy začal mou novou pracovní pozicí, do toho jsem začala vyklízet náš byt a hledat alternativu, kam se umístit, než se náš dům postaví. Manžel oslavil 32. narozeniny, poprvý jsem hlídala synovce, taky jsem tím prožila poslední Vánoce s našima – my slavíme vánoce s manželem odděleně, každej se svojí rodinou – a koupila jsem si poukázku na manikúru a lakování technikou Shellack (to je technika, kde se tvoje vlastní nehty očistí a nalakují spešl lakem, takže žádný umělý nehty!). Na to jdu už tento týden a moc se těším, nikdy jsem na něčem takovým nebyla. A vlastně jsem si toho koupila hodně, hlavně teda oblečení, protože u mě nastal další proces, o tom ale píšu tady.

2019. Rok pro mě asi nejvíc psychicky náročnej.
Sáhla jsem si několikrát na dno.
Měla jsem nejvíc depresí za celej svůj život.
Měla jsem co dělat, abych ten veškerej nápor, kterej se na mě naskládal, dokázala vůbec unést a ještě se s tím naučila žít.
Musela jsem učinit tolik, pro mě naprosto nepřijatelných rozhodnutí, jako nikdy. Musela jsem ze sebe vymáčknout naprosto všechno.
Naučila jsem se ale díky tomu spoustu nových věcí, který mi tím pádem chyběly. Sice se mi nelíbí, že to muselo být tímto způsobem, ale už to tak je a mě nezbývá nic jinýho, než to přijmout a ten posun v tom vidět. Pozitivně.
Asi největším zjištěním byl ten fakt, že pokud něco chci, musím čekat. Trpělivě a pozitivně. Trpělivost je klíč. A ačkoliv mě i toto štve, páč jsem měla o sobě mínění, že trpělivá a pozitivní jsem, tak asi ne až tak moc.
V roce 2019 jsem se začala taky zajímat o mindfulness. Musela jsem taktéž rozluštit problém, kterej mě tížil od dětských let, abych se mohla posunout dál. Dopředu. A i díky tomu nastala další fáze sebeobjevování. Přišla jsem na to, že minimalismus v životě může nastat jen tehdy, pokud jsou věci kvalitní. Ale nejen to. Přišla jsem na daleko víc věcí, ale o tom příští rok 🙂

Přeju Vám jen to jednoduchý, zdravý, šťastný, klidný, sebevědomý a spokojený!

J.

Napsat komentář