Ó JAK ROZPOLCENÁ JSEM!

Jednou za čas mě přepadne taková myšlenka, že mi vlastně vadí, že nejdu jedním směrem. Že nemám takový to jedno, hlavní a od toho se všechno odvíjí. Víš co myslím?
Někdo se narodí s tím, že umí malovat. Umí malovat tak, že nic jinýho ani nedělá, chodí na takovou školu, pak má i takovou práci a neustále se v tomto směru zdokonaluje. Jede si jeden směr a nic víc. Ví, co chce. Má to jasný a daný.
Já jsem ten člověk, kterýho baví dost věcí. Jsem pro každou srandu, ráda si všechno možný zkusím, ráda se vzdělám, naučím, ale v hodně směrech. Nemám zkrátka „takový to jedno svoje“.

Jednou jsem tu napsala článek, jak jsem se objevila. Jak jsem se všechno o sobě dozvěděla. Bylo to hlavně o znamení zvěrokruhu, kde jsem rak, ale v ascendentu lev. Tam to přišlo. Asi tak:

„Lev, kterej potřebuje být někým, potřebuje určitou volnost, vládu, nadhled a rak, kterej k tomu všemu potřebuje rodinu a psychickej klid. Lev, kterej chce jít večer pařit a rak, kterej by radši byl doma. Lev, kterej touží cestovat a poznávat svět. Rak, kterej při pomyšlení na to všechno vidí starosti a přemýšlí nad tím, že už teď se mu stýská. Lev, kterej se rád seznámí s novýma lidma a rak, kterej si na nový lidi dává bacha a nevěří jim. Lev, kterej touží po materiálních a moderních věcech a rak, kterej mu šeptá, že nic takovýho nepotřebuje.“

Například tyto fotky jsou takovou ukázkou, takovým náhledem do mojí „rozpolcené“ duše:

Musím ale uznat, že čím jsem starší, tím víc to neřeším., resp. přestávám řešit, páč jsem se to naučila. Naučila jsem se takto sama sebe přijmout, byť mě to opravdu někdy štve, ale jiný to nebude, páč bejt rozpolcená, duální, či všestranná je vlastně v pořádku. Protože to mě tvoří a to je můj celek. Tím jsem kompletní a díky tomuto jsem na ty svý cesty přišla, takže už nehledám nic. Nic jednodruhovýho. Já už jen upravuju a vytvářím, modeluju a někdy i objevuju, ale furt v tom svým daným okruhu. A je to sakra úleva!

Jak seš na tom ty?

UložitUložit

UložitUložit

MOHLO BY SE TI TAKY LÍBIT

Napsat komentář