NESMYSLY

LUXUSNÍ MINIMALISMUS

Vzhledem k mýmu dětství, kdy jsem peníze začala pořádně objevovat až na druhým stupni základní školy, jsem prostě měla vždycky jen to, co prostě bylo. Já byla v tomto směru dost jednoduchý dítě. Hrávala jsem si s autíčkama po bráchovi, lozila po stromech, lítala po lese a nejvíc volnýho času jsem právě trávila na chatě v lese a objevovala právě spíš ten lesní svět, než ten městskej. A jsem za to děsně ráda! Vlastně bych to tak chtěla mít pořád.
Na druhým stupni, kdy už člověk prostě dospívá se ve škole ofc řešilo, kdo co má novýho a takový ty věci. Mě to sice zajímalo, ale nějak jsem po tom neprahla. Doma se razila ta teorie, že když něco chci, tak si na to musím vydělat a my peníze na rozhazování neměli, takže já to extra neřešila. Vlastně mě v tu dobu ani moc nenapadlo zajít za našima a říct jim, že Kamilka má mobil a já bych ho chtěla taky. Věděla jsem, že naši dělali všechno pro to, abysme měli pěknej byt, mohli jezdit na výlety a dovči, měli kvalitní jídlo a mě už v tu dobu nepřipadalo prostě správný s něčím takovým vyrukovat. Nepotřebovala jsem doma počítač, babička mi dala psací stroj a mě děsně bavilo na něm psát. Nepotřebovala jsem ani telefon, když jsem bydlela 100m od školy a mamka tam pracovala. A nepotřebovala jsem vlastně ani peníze, protože všechno jsem měla.
Semínko mýho mini života u mě bylo zaseto již v dětství.

MOJE LUXUSNĚ MINIMÁLNÍ CESTA
Je to už nějakej ten rok, kdy jsem se vědomě začala „minimalismem řídit“. To vlastně díky tomu, že jsem začala pracovat, vydělávat na sebe a pro sebe a učila se tak plnohodnotně nakládat s měsíční mzdou.
Když jsem se tohle naučila, tak přišla fáze, kdy jsem se otevřela sama sobě a zjistila o sobě snad všechno co jde. A to mi děsně usnadnilo cestu. Neutrácíš pak totiž peníze za „zkoušky“, ale prostě víš, že to ti bude sedět a nemáš pak problém si to koupit, protože víš, že to používat budeš.
A to je klíč.
Vědět, že to je to pravý ořechový. Pak vůbec takový ty věci typu „a co když mi to nebude?“ nebo „a myslíš, že to budu používat?“ prostě vymizí. Neřešíš to. Díky tomu nemám problém utratit dost peněz za něco, co je „mou součástí“.

TEĎ TEDA PRAKTICKY
Abych ale docílila toho, že budu vlastnit jen to, co potřebuju, využívám a budu dlouhodobě využívat, je základ vlastnit ty věci, který jsou kvalitní. Na tom se shodneme, že?
Za kvalitu se platí. To se ví. Ale ne vždy je to pravidlo, protože co je drahý, to neznamená, že je to kvalitní. To se taky shodneme, že?
Dřív jsem děsně řešila třeba to, jestli si kupuju vegan, bio, eko, zero waste dekorativku, či kosmetiku obecně. Byla jsem hepy, že podpořím někoho takovýho a budu mít fajn, zdravou a hezkou věc. Zrovna u kosmetiky to byl ale největší kámen úrazu. Nikdy nic nevydrželo! Pak jsem hodiny gůglila, četla recenze a dívala se na videa, co teda funguje, co je teda dobrý a co si teda místo toho koupit. A tím se to všechno kumulovalo. A to já nesnáším. Takže jsem to musela zase prodávat na Vintedu či blešácích, abych to prostě jen tak nevyhodila, protože přírodní kosmetika je občas pěkně mastná, a měla doma a v hlavě místo na následovníka.
No a takhle to bylo pořád a skoro se vším. U oblečení mi bylo líto dát za triko víc peněz a raději jsem si ho koupila v obyč Háemku. Tam mi stejně vydrželo jednu sezónu, nečekaně.
A já si jednou takhle řekla dost!

MŮŽE ZA TO CALVIN!
Je to trochu divná náhoda, ale když jsem nad tímto začala takto uvažovat, měla jsem v plánu koupit si pár věcí. Mezi něma byla i menší kabelka. No a jak to dopadlo? Objednala jsem si nejdražší kabelku v mým životě a to od Calvina Kleina. Že ji miluju a byl to super kup je jasná věc. O tom jsem vám psala tady 🙂
Díky Calvinovi jsem takto jednoduše přešla do „té vyšší“ třídy, protože už po prvním zkoumání to bylo jak vidět, tak cítit. Zcela odlišnej druh balení, materiál samotný kabelky a celková funkčnost byla prostě úplně jinde. A tak, když jsem zase jednou vybírala ze seznamu, co musím dokoupit, jsem už sahala rovnou na eshopy, kde se „ty lepší značky“ vyskytujou a začala tak zcela normálně nakupovat. Teď vlastním věci od značek jako např. Karl Lagerfeld, Gucci, Chanel, Chloé, Mac, Urban Decay, … ale mám třeba i „normální“ Zara, Mango, Reserved věci, akorát je víc hledám v té „high“ sekci. Každá taková značka ji má a většinou se i jedná o eko verzi, kde se vyskytuje bio bavlna, len, vlna a tak.

OSOBNÍ RADA ANEB POZOR JAK NAŠLAPUJEŠ
Je ale pravdou, že se lehko dá v tomto směru zklouznout. Dost jsem to pocítila, protože jsem v práci povýšila, což na jednu stranu znamená víc peněz a na druhou víc stresu. A to je právě ten tenkej led, na kterej musíš umět našlapovat. Protože jak jinak si zvednout náladu z práce, kde na tebe vedení huláká, dává ti za krk, chce výsledky a nedá ti pokoj? Není přece nic jednoduššího a pohodlnějšího než si vzít noťas a mrknout na nějaký eshopy a prostě si něco koupit. Doma a v klidu. Kór když už máš nějaký značky ošahaný a víš, že nebudeš litovat.
Stalo se mi to, né že ne. Naštěstí ale díky své organizaci jsem si sice koupila nějakou věc, abych se z toho náporu vymanila a víc se uklidnila, ale koupila jsem si to, co jsem měla naplánovaný.
Jo, dělám si Wish Listy na každej měsíc a řídím se jima. Proto se mi pak nestane, že koupím něco jen tak, nebo proto, abych si udělala radost, protože jsem měla na ho*no den.

KVALITA, NE KVANTITA

Mým cílem rozhodně není takový věci vlastnit proto, že potřebuju někomu něco dokazovat, či dokonce ukazovat. Já na názory ostatních kašlu. Mým cílem je (když už) kupovat míň, ale za to víc kvalitněji. A to je klíč.

Napsat komentář