KONEC LÉTA A PÁR OSOBNÍCH NESMYSLŮ K TOMU

Léto už nasedlo do svýho vlaku a vydalo se tak na dalekou cestu zase někam jinam. Chybět mi nebude, jsem tuze podzimní persóna, ale když se ohlídnu zpátky, tento rok to bylo fajn.
Všechno to začalo mým odjezdem s rodinou na dovču, která byla tento rok zcela jiná, než všechny ostatní. O tom jsem už ale psala. Tady.
Hned po příjezdu jsem jela na koncert. Již podruhý jsem ho viděla na živo. Už podruhý jsem stála pár metrů od něj a mohla to všechno na vlastní oči vidět a slyšet.
Byla jsem na koncertě svýho druhýho nejoblíbenějšího zpěváka.
Richie Kotzen je jeden z mála lidí, který opravdu ráda, často a pořád dokola poslouchám. Na hudbu jsem vybíravá a poslouchám toho málo. Kotzen a Cornell patří do skupiny těch, kteří se mnou tak nějak jinak mávají. Jejich hudbu vnímám zkrátka tak hluboce, že mě to vystřeluje do vesmíru.
Koncert byl v Olomouci, večer a pod širákem. A bylo to brutální. Emoční. Veselý a roztržitý. Bylo mi zas 14. Naklepaná koc, co vidí svýho idola. Jo asi tak. Kotzen je totiž dost velkej sexouš a ví to o sobě. Díky tomu všemu to byl fakt dost vydařenej večer a atmosféra doznívala pomale dva dny. Až tak silný to bylo. A já si uvědomila, že toto jsou přesně ty chvíle, kdy prostě stojí za to žít. Přesně v tom jednom momentu.
#mindfulness

V červenci jsme taky já a moje čtyřnohý dítě oslavili narozeniny. Já narozeniny neslavím, ani to nemám ráda. Nikdy mi to nepřišlo nějak důležitý prostě. Protože se mě ale každej ptal, co bych chtěla, což je pro mě otázka za trest, vymyslela jsem to tento rok jinak: největší dar, kterej můžeš dát tomu druhýmu je tvůj čas. A já nejraději trávím čas v lese. V jednom konkrétním obzvlášť. A tak jsem všechny svolala do lesa.
Za tímto účelem jsem i mamce splnila přání a to společnou fotku, kterou si bude moct pověsit na zeď. Takže krom procházky v mým nejoblíbenějším lese (a místě zároveň), jsme se i fotili.

Konec léta byl ve znamení výletu do Zlína a vody. Poprvý jsem jela na vodu a bylo to fakt skvělý. Sice mě ale neuvěřitelně bolel zadek a další den se přidaly i lopatky a záda, ale i tak to za to stálo a rozhodně chci jet příští rok znova.
Sjížděli jsme v šesti lidech Sázavu, která je opravdu pro začátečníky a místama byla i nuda a nebyl žádnej proud, takže se muselo fakt furt pádlovat. Příští rok bych chtěla něco trochu víc divočejšího a co má hlavně proud. Občas jsme se totiž i zasekli na souši.

A TEĎ TY OSOBNÍ NOVINKY!
Dlouho jsem vám neřekla nic novýho ohledně našeho chystanýho bydlení. Vzhledem k tomu, že je to tak strašně zamotaný, tak vlastně není moc o čem psát. Je to nudný a nezajímavý a my se pořád ještě nepřestěhovali.
Vlastně ne, je to nakonec celý celkem vtipný. A to asi tak: máme pozemek, máme vlastně i peníze (hypotéku ale ještě neschválenou), máme i projekt. Dalo by se říct, že vlastně máme všechno, tak proč ještě nestavíme?
S pozemek jsou celkem problémy a to je to, co nás brzdí. Teď jsme ve fázi, kdy se domlouváme na odkupu ještě jednoho pozemku. Vedlejšího. Ten je pro nás totiž klíčovej. Z počátku to tak nebylo a nevěděli jsme o tom, teď je situace prostě zase jiná. Takže čekáme. Zase.
Jediná věc, která je teda fakt jistá je to, že se do konce roku musíme odstěhovat, protože se „už“ prodal barák, ve kterým bydlíme, takže aspoň něco se v tomto směru pohlo.

V práci jsem učinila celkem důležitej krok. Opustila jsem svý pracovní místo a šla jinam. Na jinou pobočku.
Rozhodování to bylo celkem těžký, neboť jsem si to neuměla představit, ale nakonec jsem to riskla.
Hlavní důvod mé nerozhodnosti byla dálka. Bývalá pobočka byla 6 min na kole, čímž jsem jezdila každej den a nebo 10 min busem. Nynější mám cca 35 min busem (v tom rychlejším případě) a nebo cca 15 autem. A to mě rozhoupalo. Mám v sobě blok, kterej se mi nedaří už 8 let odbourat a to je řízení auta, resp. řízení sama. To jsem ještě nikdy neudělala a to i proto, že kamkoli jsem potřebovala, dá se od nás dojet v pohodě mhd. Takže jsem řídit nikdy extra nepotřebovala. Neměla jsem pořádně kam. A když jedem někam daleko, řídí muž. Já prostě občas.
Takže čelenž – naučit se samostatně řídit.
Co mě taky činilo nerozhodnou byla prac. doba, která se extrémně liší od všeho, kde jsem kdy pracovala. Tady se dělá 12h denně a to 7 dní v týdnu. Prostě krátej/dlouhej týden. Tohle jsem se rozhodla zkusit, neboť jsem takto nikdy nepracovala. Navíc mít volno přes týden je o hodně efektivnější, než chodit na směny po-pá, neboť jsem špatně všechno stíhala. Kdybych měla práci, kde chodím po-pá od rána, tak neřeším nic, to je pro mě ideál, ale já chodila na směny a zkus do toho zakomponovat denní režim, freelancování a chystání eshopu. Doufám ale, že se mi podaří přejít na zkrácenej úvazek, neboť to je jeden z mých cílů. Výrazně by mi to pomohlo a to naprosto ve všem.
A třetí věc, kterou jsem zvažovala byl i pracovní růst, protože daná pobočka nabízí trochu jiný potřeby, který se mi právě líbí a na minulé pobočce jsem je dělat nechtěla. Takže mě čeká školení a zkoušky, ale pak budu mít jeden certifikát, kterej mi zajistí hodně velký plus při hledání práce ve státním, což jsem vždycky chtěla a nikdy se mi to nepodařilo.
Takže jsem přijala trojitej čelenž a uvidíme, jestli to zkousnu.

A CO TEN ESHOP?!
Moc vám toho ještě neřeknu, páč na to bude samostatnej článek, navíc to ještě nechci zakřiknout, ale povím vám aspoň něco málo.
Eshop bude nabízet zatím jen tři věci. Z počátku to teda bude spíš eshopeček (hrozný označený, já vím :D), kde se budou objevovat moje vlastní návrhy. Všechno to bude nejvíc eko, jak může dneska vůbec bejt. To je i ten důvod, proč mi to tak trvá… Není to prostě jednoduchý.
Cílem toho není zbohatnout (což by asi mělo, že), ale já v tom uspokojím svou touhu něco svýho, hmotnýho mít, něco pro to dělat a tvořit a vymýšlet a prostě realizovat to, co mám v hlavě.
Můžete si říct „ale vždyť děláš grafiku, fotíš…“ – jasně, ale to dělám pro lidi, oni si řeknou co chtějí a já to vytvořím, takže se nejedená v tomto případě o mou ukojenou kreativitu. Což je tedy hlavní důvod: zhmotnit moje nápady. Dál už to jde ruku v ruce a vyřádím se tam naprosto ve všem, co mě baví a co právě dělám pro ostatní: od grafickýho návrhu, po focení, psaní až po marketing, kterej mě v poslední době zajímá víc a víc. Mám štěstí, že dost věcí mám ulehčenejch díky manželovi, kterej se taky angažuje a bude se i o určitý věci starat, takže i když jsem hlavním mozkem já, on v tom figuruje taky.
A ještě to má teda jeden cíl, ale ten vám právě řeknu až v tom článku, kterej bude speciálně jen o eshopu, tak se nechte překvapit.
Eshop by měl, pokud všechno půjde dobře, začít fungovat někdy na podzim. Tak se těšte, páč já se těším strašně! <3

MOHLO BY SE TAKY LÍBIT

Napsat komentář