DOVOLENÁ 2017 – ORLICKÝ HORY

Ano, jako každej rok jsem i tento jela s našima na dovču. Ano, jako každej rok jsme putovali naší malebnou krajinou a zakotvili zase někde jinde. No vlastně tento rok jsme zakotvili tam, kde jsme už jednou byli, ale neprozkoumali jsme vše co jsme chtěli, tak jsme se tam po pěti letech opět vrátili.
A kam?
Do Orlických hor!
Dojeli jsme klasicky v sobotu odpoledne a protože jsme museli nakoupit nějaký jídlo, vyslali jsme se k večeru do nejbližšího města, do Rychnova nad Kněžnou. Musím uznat, že na to, že byla půlka července, byla celkem zima. Což mi vyhovovalo. Na spaní jsme si museli zatopit a pršelo celou noc. Prostě parádní.
V neděli už začala zábava. Zábava, kterou jsme já naplánovala. U nás doma je celkem jasný, že výlety mám na starosti já. Jsem totiž ten člověk, co se dívá a co si čte, kde co je, kam se jít podívat, kudma se tam dostat a tak prostě. Mamka se mých výletů obává, občas totiž jsou nad její sportovní možnosti a pak mi to omílá o hlavu klidně i půl roku. Táta je dobrodruh, tomu nevadí nic a čím víc věcí nás po cestě potká, tím je to pro něj větší zábava. Co se týče nejmladšího člena týmu, bráchy, tak ten občas vysloví nějaký požadavek, ale většinou souhlasí a prostě jde. Hlavní je se někde stavit na hranolky.
V neděli dopoledne jsme tedy dojeli do Vamberka a odtam jsme šli trek tůru po stezkách do Potštejna a následně do Litic a zpět. Celkem cca 15 kilásků.
Potštejn je celkem pěkná vesnice, vyniká hodně starýma stavbama a je tam k vidění dost věcí. Hlavní dominantou je hrad, kde se konají i noční prohlídky. Dál je super vidět zámek, kterej je celkem malej a proto se mi líbil, byl prostě jednoduchej. Vesnicí protíká říčka, všude dokola jsou lesy a je tam čisto. Jak jsem řekla, moc pěkná vesnice.
Po prohlídce vesnice jsme se vydali na cestu do Litic, tam je zřícenina. Cesta byla kouzelná. Hlavně ta část, kdy jdeš kolem řeky. Byl tam super chlad, kořeny stromů rostly, jak se jim zachtělo a všechno to tam působilo dost divoce. Škoda, že jsem neměla s sebou kolo, tam by se dalo parádně zařádit.
Litice jsme už tak moc nezkoumali jak Potštejn, šli jsme rovnou na zříceninu, kde jsme si zaplatili i prohlídku. Nebylo to nic moc, ale měli jsme krásnej výhled. Úvodní fotka je právě odtam.

Další den, v pondělí, jsme zajeli trochu dál, ale když už tak už. Navštívili jsme Ratibořice a Babiččino údolí. Mamka byla nadšená, že je všechno tak pěkně zachovalý, dokonce tam budovali nějaký nový trasy, dřevěný most a bylo to tam prostě takový, jak se píše, či jak je vidět ve filmu. Údolí je fakt krásný, všechno, až na prohlídku zámku je zdarma, nehemží se to tam davama lidí a je to v přírodě, takže i ostatní členové byli spokojení. Cestou zpátky jsme se zajeli podívat do Náchoda, ale to byla naprostá ztráta času. Nic proti, ale to město se nám teda vůbec nelíbilo a ani nic k vidění nebylo. Aspoň, že jsme si to vynahradili předtím.

Úterý bylo ve znamení treku a to na Anenský vrch. To bylo dobrodrůžo a mamka mě samozřejmně proklínala. Prvně bylo děsný vedro a my šlapali několikati kilometrovej kopec přes louku. Když jsme byli asi tak v první třetině, dostali jsme se do kouzelnýho lesa, kde jsme si museli udělat pauzu, páč tam byly houby.
Po houbách jsme šlapali celkem těžší terén, kterej byl dosti kamenitej a zabahněnej. Naštěstí jsme šli ale lesem, takže teplota byla celkem i příjemná. Když jsme konečně došlapali na vrch, čekala nás ještě rozhledna, ale to byla třešnička na dortu. Výhled byl krásnej. Všude dokola lesy, stačilo natáhnout ruku a pocit, že hladíš vrcholky stromů se dostavil.
Cestu zpátky jsem naplánovala tak, aby se víc líbila mužské části, tudíž jsme navštívili i několik vojenských bunkrů, do kterých se dá i podívat. Cesta už byla příjemnější, ale zatáhlo se, přišla bouřka  a začlo dobrodrůžo v pláštěnkách a promočených botech. Navzdory všemu ale nikdo neremcal.

Ve středu toho měla mamka až až, tudíž zavelela, že se nikam nejde a že se bude odpočívat. Naštěstí jsme se váleli jen dopoledne a odpoledne už jsem zlanařila bráchu, že půjdem na průzkum. Ono to nebyl moc průzkum, když už jsme tam jednou byli a všechno jsme kolem viděli, ale vzali jsme si holínky a vyrazili lesem k řeče nad kterou jezdí vlak. Řeka je celkem divoká, hluboká tak do pasu a hodně chladná, brodlili jsme se jen tam, kam jsme s holínkama mohli. Já jsem si vyfotila pár věcí, postavili jsme takový ty kamenný věžičky a šli zase zpátky na chatu. Tam už taťka s mamkou pořádali turnaj v ping pongu, tudíž jsme se zúčastnili taky.

Ve čtvrtek, páč mamka chtěla se mrknout i někam jinam, než furt do lesů (nechápu), jsme jeli do Hradce Králové. Byly v plánu aji Pardubice, ale nakonec jsme byli jen v HK. Tam jsme byli celkem zklamaní, hledali jsme nějaký starý uličky, malebný krámečky a ono nic. Jen náměstí plný hospod (narvaných!) a klasických „tšistapadešát“ obchodů. Už jsme šli k autu, že teda pojedem zkusit štěstí do Pardubic a mamka se zeptala jednoho pána, jestli tam něco takovýho nemají. Pán nás odkázal na druhou stranu města, která má další naměstí a prý tam nějaký obchody jsou. V HK právě náměstí patří na pěší zóny s hospodama a obchody se přestěhovaly do nákupních center, tam jsme ale nechtěli. Vydali jsme se teda na druhou stranu a sice to nebylo furt to, co jsme si představovali, ale uspokojilo nás to. Místní obchůdky tam byly, takže začala nákupní horečka. Sehnala jsem dárek pro bráchu, knížky, naši si taky nakoupili a já ještě zavítala do eko drogešky, takže spokojenost.

V pátek jsme si udělali procházku do nejbližší stanice pro základní potraviny, do Vamberka, kterej je od chaty cca 4 km daleko a nakoupili jsme, teda dokoupili jsme zásoby. Cestou zpět jsem objevila super kup na psí pelech. Sice to znamenalo táhnout asi 5kg ty 4 kiláky pěcha do kopca a ještě k tomu ve vedru, ale prostě jsem to zkousla. Už jsme šlapali poslední kopec, když v tom mě píchla do prstu u nohy včela. Prvně jsem zařvala, páč jsem nevěděla o co jde a když jsem se podívala dolů, tak jsem začala té včele nadávat, páč kvůli mě umře, že. Achjo. No prst mě bolel, otekl a nemohla jsem na ně šlápnout, ale jinak už jsme se stejně jen balili a valili jsme druhej den dom.

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

MOHLO BY SE TI TAKY LÍBIT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *