BORN TO DIE

Jmenovala se Čiči.
Milovala jsem ji. 
Byla na kočku obzvlášť hodná, žádná taková ta klasická mrcha, která neudělá nic dobrýho. Vím to hlavně díky tomu, že mám i psa, kterej se jí snažil dost provokovat, ale ona (protože to bylo prostě dáma a dáma se přece nepere) se otočila a šla pryč. Jen jednou, když si hráli mu dala drápkem do čumáku, ale i tak to bylo na kočku dost něžný.
Čiči byla číča domácí, nikdy nebyla venku (když nepočítám otevřený okna, balkóny a cesty na veterinu), ráda spala a ohřívala se na topení nebo na okně, když svítilo do kuchyně. Taky ráda ležela ve vaně a čekala, až se půjdu koupat. Sedla si vždycky na vanu a koukala na vodu. Mockrát mi sklouzla do vany a koupala se se mnou. Měla ráda rajčata a drbání na hlavě.
Byla tichá, ale společenská. 
Byla zvědavá, ale nikdy nevyvedla nic a vědomě špatnýho. 
Všude ji vidím, hlavně, když jdu do kuchyně. Pořád totiž čekám, že když zašustím se sáčkem, že se přižene z pelechu, udělá to svoje „růůůů“ (=poloviční zamňoukání), sedne si na okno a bude čekat, dokud něco nespadne na zem. Nebo když dojdu domů…  Měla pelech vedle vstupních dveří a vždycky, když někdo přišel, tak se vyhrabala a šla se přivítat.

V sobotu 14.12.2013 mi umřela Čiči.
Umřela na selhání jater.
Bylo jí skoro 5 let.
Milovala jsem ji…


MOHLO BY SE TI TAKY LÍBIT

Žádné komentáře

Napsat komentář